Jdi na obsah Jdi na menu
 

Info k sezóně 2015/2016

14. 9. 2015

Vážení rodiče,

vítám vás všechny po prázdninách a prvních trénincích zakončených vydařeným soustředěním v Liblíně. Všem do nové sezony, především pak hráčům, přeji hodně štěstí a zdraví, abychom se mohli společně setkávat při fotbalových akcích našeho týmu FK Motorlet Praha. Věřím, že budeme společně zažívat radostné a veselé chvíle. Protože fotbal je hra a hra je zábava. A to mějme na mysli. Nejde o život, nejde tedy o nic. Jen o radost ze hry, z pohybu, ze společně vstřelených gólů, přátelství, kamarádství.

Máme před sebou poslední rok v přípravkové kategorii. Od léta nás již čekají ligové boje a první mimopražská zkušenost, kdy s ročníkem 2004 budeme společně jezdit po Čechách k dalším zápasovým zkušenostem, při kterých přesto nadále půjde především o herní rozvoj jedince, ne o týmový výkon.
Fotbal je sice týmová hra, ale trenéři i rodiče by měli společně držet při sobě, a vést kluky k rozvoji individuálních dovedností – vedení míče, driblink, kličkování, zakončování apod. Na dospělý fotbal, kdy hráči kombinují pomocí maximálně dvou doteků, bude ve starších kategoriích dostatek času.

Jde nám o výchovu hráčů. Tvoříme hráče a ne týmy. Zajímá nás hotový hráč v dospělém věku. V mládeži dejme těm klukům prostor se učit. Nechejte je rozhodovat samotné. Oni sami by se přeci měli umět rozhodnout. Pokud na ně budeme všichni jen pokřikovat pokyny, budou v tom mít zmatek. A i kdybychom se v samotném pokynu všichni shodli, z hráče máme pouhého plnitele našich rozkazů a ne osobnost, která se umí na hřišti sama dle svého vědomí a sebevědomí rozhodnout.
I proto, aby naši hráči měli možnost rozvoje, jsme domluveni s kolegou Karlem Lasíkem (trenér U12), že budou naši hráči pomalu nakukovat do ligové soutěže mladších žáků, kde si budou moci kluci vyzkoušet věci z tréninku proti starším klukům a lepším týmům. Aby se každý hráč těšil na další a další tréninky a zápasy, bereme to jakou zajímavou vnitřní motivaci. Stejně tak občasná přítomnost na trénincích pana Jakuba Dovalila, který se stal mentorem a oponentem klubových trenérů by měla zvětšit chuť kluků se ukázat a zároveň zkvalitnit náš tréninkový proces.
Jde tedy o dlouhodobý vývoj a proces učení, vrcholem není víkendový soupeř a snaha za každou cenu vyhrát. Ale snažit se vyhrát pomocí fair play myšlení a pomocí fotbalového umění. A pokud se nám to nepovede, nic se přeci neději. Je to naše hra, tak nám ji neberte (viz. odkaz níže).
I proto je jedno, kdo proti nám stojí. Neřešme soupeře, nýbrž naše kluky. Neustále jsou slyšet od vás dotazy, proč nehrajeme elitní skupinu se Spartou, Slavií, Duklou, Bohemkou doplněné o Tempo a Viktorii Žižkov, kde bychom jste nás chtěli vidět místo jednoho z posledních dvou jmenovaných týmů. Jednu sobotu hrát s Duklou, další se Spartou, následně se Slavií a do čtvrtice s Bohemkou? Mohlo by to klidně dopadnout, že každý týden budeme ze hřiště odcházet poraženi a to velkým rozdílem. Neprotiřečím si, výsledek opravdu není to hlavní. Ale musí to být také vyvážené. Dostat čtyři zápasy po sobě „šišku“, další měsíc znovu, pro rozvoj hráčů není dobré. Kluci budou smutní, budou i brečet, že pořád prohrávají, že nic neumí a hlavně si přestanou věřit. Budou se bát hrát a čemu se naučí v tréninku, v zápase si netroufnou udělat. Přeci jenom silná pražská čtyřka je stále oproti nám výběrová a klání s nimi by nemusela být klání rovného s rovným. Jen pro příklad, v prvním předehrávaném kole prohrála Viktoria Žižkov se Slavií 3:45. Třeba bychom dopadli lépe, ale o kolik? Bavilo by vás prohrávat takovým rozdílem? Dívat se, jak se naši kluci trápí, slzí, nejsou schopni hrát a přestávají mít chuť do fotbalu, který si zamilovali? Nebavilo by to nikoho. A proto pro správný rozvoj (herní, technicko-taktický, psychický,...) je lepší hrát druhou skupinu s týmy, které patří do kategorie naší – menší amatérský klub, který s nejlepším vědomím se snaží vychovávat mladé hráče.

Prosíme vás tedy o dodržování našich pravidel viz.:
Neberte nám naši hru + Desatero pravidel pro rodiče a fanoušky!

(http://www.nebertenamnasihru.cz/index.php?pointer=o_projektu)

Desatero pravidel pro rodiče a fanoušky!

1. Fanděte a povzbuzujte!

2. Nenadávejte a nekřičte na nás!

3. Respektujte našeho soupeře!

4. V životě jde o víc než o fotbal!

5. Nechtějte výhru za každou cenu!

6. Fotbal je hra, ne válka!
7. Neraďte nám, co máme na hřišti dělat. Máme svého trenéra!

8. Hlavní cíl není výhra, ale radost ze hry!
9. Zatleskejte soupeři, pokud zvítězil!

10. Nenadávejte rozhodčímu, je to také člověk, který může udělat chybu!

Pokud bude dítěti motat hlavu taktickými pokyny trenér a další nespočet rodičů, kdy každý bude udávat jiné pokyny, nečekejte, že se vám hra vašeho dítěte bude líbit. Nechte kluky hrát a veškerou organizaci nechte pouze na trenérech. Mějte radost zvašich dětí, užívejte si jejich úsměv ve tváři, radujte se, když vyhrají či dají gól, pochvalte a povzbuďte je, když prohrají. O VÝSLEDEK TADY TOTIŽ VŮBEC NEJDE! Učme hráče vést míč, klamat tělem, obcházet soupeře a střílet. A pokud hráč míč vpokusu o kličku ztratí? NO A CO. Nechte ho být a pochvalte ho za pokus o kličku. Když na něj zařvete, proč ztratil míč apod., příště už se do kličky pustit nemusí. Zbaví se míče a bude zněj alibista, kterých je bohužel už moc. Nenuťte tedy kluky zbavovat se míčů, nechte je hrát a nechte rozhodování na nich, čímž budete rozvíjet jejich seberealizaci, osobnost. Pokyny trenéra či střídání vůbec neřešte. Trenér má být pro kluky osobnost a rodič partner, kterému se pochlubí, že dal gól, či pobrečí, že se prohrálo. Nepleťme si to tedy s dospělým fotbalem, ve kterém vyžadujete kombinaci a přihrávky. Přípravka je o individuálním rozvoji herních dovedností. Těm se vtréninku učíme jednotlivě či skupinově pomocí malých forem her, což je hlavně 1:1, 2:2, případně hry se žolíky hrajícími vždy s těmi, co mají míč - tedy 2:1, 3:2...maximální počty jsou 4:4. Víc opravdu nemá cenu.

Pro učení novému jsou možné různé didaktické možnosti. Zvuková ukázka, či praktická-že to ukáže trenér, pořád není dostačující jako, když to dítě zažije samo.

Je to ve stylu:
- trenér mi to řekne-snad na to nezapomenu - trenér mi to ukáže-možná si vzpomenu
- já sám to zažiju-zakóduji si to


Proto bychom měli nejraději z hlav vymazat častý pokyn "přihraj", či dotaz "proč to nedáš?". Stejně odpověď nedostanete. Hráč chce hrát, chce kličkovat. Naopak nechtějme, aby se kluci zbavovali míče, chtějme po nich, ať situaci vyřeší sami. Ti hráči se nesmí bát hrát. Když po nich budeme chtít přihrávat a kombinovat, naučíme je to. Ale na úkor individuální techniky. Pak přijdou do mužů a neumí obejít hráče. Nějaké vědomé kombinace se začínají učit, přesto bychom měli kluky nechat hrát pomocí jejich iniciativi a vidění situace a dávat klukům až zpětné vazby, zda se mohla situace vyřešit jinak.

Aby vše fungovalo, musíme táhnout společně za jeden provaz. Dbejme společně na připravenost kluků na trénink či zápas, na příchody včas. Stejně tak, ať tyto řádky nejsou jen kritické, všem za celý realizační tým děkuji za výpomoc při soustředění, odvozech kluků ke klubovým akcím a podporu, kterou kterou dáváte najevo našim klukům.

PRINCIP VÝCHOVY HRÁČE V PŘÍPRAVKOVÉ KATEGORII (U11) Charakteristika
-
prodlužuje se doba soustředění, začíná mít více svou hlavu
- již celkem týmová orientace, stále častěji se objevuje záměrné přihrávání
- stále ještě v pohybu, ale už ne tak horečnatě, schopnost plánovat, korigovat tempo
- pohlaví již se začínají vyvíjet separátně
- začínají to brát vážně, i když je to zatím stále hra
- milují dresy, náležitost k týmu
- chtějí hrát a ne čekat
- schopnost sekvenčního myšlení (A přihrává B a B přihrává C, takže míč se dostal od A k C )
- potřebují důvod pro danou činnost, vysvětleme jim proč se co dělá, nacvičuje
- velký rozvoj motoriky .... rychle se učí novým věcem. Je to způsobeno zpomalením růstu při stálém rozvoji relativní síly, výbušné síly, koordinačních schopností, zvyšování kapacity plic, funkce srdce i krevního oběhu
- silnější, vyspělejší hráči mohou dominovat, to ještě nic nemusí vypovídat o skutečných kvalitách hráče
- začátek abstraktního myšlení, mohou začínat chápat ofsajd, ale při hře na něj stejně zapomenou
- začínají cítit větší odpovědnost, po prohraném zápase mohou brečet
- dospělí vně rodiny stoupají na významu
- někteří začínají trénovat, zkoušet sami od sebe, bez povelu ..... to samozřejmě podporujeme, pochválíme, uvedeme jako dobrý příklad
- něco jim říká trenér, něco rodiče, ale oni mohou nakonec dát na kamaráda
Tréninková jednotka
-
každý sv
ůj míč
- 3 x týdně kolem 1:15
- malé formy fotbalu 1/1, 2/2, 3/3, 4/4, pozvolna více
- rozcvička už raději povinně
- pitný režim
- čtverec, trojúhelník
- úvod do individuální přípravy brankářů
- doplňkové sporty ( basketbal, házená, ... )
Hlavní cíl
-
individuální rozvoj ( koordina
ční schopnosti, dlouhodobá vytrvalost, rychlost na základě frekvence pohybu a výbušné síly dolních končetin, herní činnosti )
- zábava
- prohlubování spolupráce, položit základy fotbalu

Taktika
Rozvoj předešlých:
- 1/1, krytí míče, tlak na hráče s míčem
- seznamování se všemi posty, univerzálnost
- úvod do konceptu 3 základních situací ve fotbalu: máme míč, nemáme míč, něco mezi
- prohlubování znalosti pravidel ( výkop od brány, rohový kop, výkop, vhazování )
- úvod do přihrávání, spolupráce, návrat ke své bráně při ztrátě míče
- hranice hřiště
Nové:
- brán
ění 1/1
- útočení 2/1
- přehled ( hlava nahoře )
- hrát rychle, ale vždy s nějakým záměrem, nenakopávat míč nazdařbůh
- nácvik základních standardních situací ( kop od branky, kop z rohu, vhazování z hlediska obranné i útočné fáze )
Technika
Rozvoj p
ředešlých:
- vedení míče
- přihrávání už i vzduchem, tedy i zpracovávání
- střelba různými částmi nohy, po různých situacích( běžecký souboj, ve hře .... )
- zvedání míče, žonglování - zpracování míče po zemi, po odrazu
- úvod do hry hlavou

Kondice
- její rozvoj stále specificky, tedy na hřišti - obecná vytrvalost získávána pouze běžným fotbalovým tréninkem - důležitý rozvoj síly, rychlosti, obratnosti

MO-TOR-LET DO-TO-HO!!!

Jaroslav Macha
č – šéftrenér mládeže FK Motorlet Praha Vladimír Kubert – trenér kategorie U11 a šéf klubu FK Motorlet Praha